Zpět do obchodu

Registrace

Keltské deskové hry

 

Tento článek představuje druhý z miniserie čtyř tematických článků pro Českou pohanskou společnost (ČPS):

 

1. Vikingské hry

2. Keltské hry

3. Římské hry

4. Nejstarší hry

 

Naše cesta za tajemstvím historických her pokračuje ke keltským kořenům. Ve srovnání s dobou vikingskou se jedná o výrazně roztříštěnou epochu, jak co do územního rozsahu, tak i časově. Keltské kmeny se vyskytovaly na téměř celém starém kontinentu (Evropě) s těžištěm v oblasti Francie, Německa, Rakouska a Švýcarska .. a postupem času doputovaly na Britské ostrovy a do jižní Evropy (Středomořská oblast a Španělsko). Časově se s historickými kelty pohybujeme cca 800 př.n.l.-0.n.l (kultura Hallstatt a La Tène) s tím, že jejich zbytky přežívají i v dalších staletích - zejména na okrajových částech této oblasti. Během těchto staletí se kelti stýkají, bojují a mísí s migrační vlnou germánů, přečkávají období stěhování národů, vikingské expanze, i příchod slovanů a křesťanství. A právě díky tomuto kontaktu s dalšími kulturami se nám dochovaly alespoň nějaké záznamy o jejich hrách..

 

 

celtic cross

 „Keltský kříž“ - výsledek smíšení vlivů keltů, římanů, vikingů a křesťanů

 

Pro představu, jak pestré to bylo jen v oblasti Britských ostrovů, Irska, Shetland, Orknejí a Hebrid odkud se dochovala většina keltských deskových her:

 

- na počátku 5. stol.n.l. Británii opouští římské legie

- v 6.-7. stol.n.l přichází křesťanští mniši (do Irska už od 5.stol.n.l) s úkolem postupně obrátit na víru místní pohanské keltské a piktské kmeny

- od 8. stol.n.l. přichází vikingové a jejich příchod má podle situace nádech menších dobyvačných a loupežných výprav, čistě obchodní a cestovní charakter s budováním táborů a obchodních stanic i mírové zemědělské osidlování a usazování

- na konci 9. století pak král Alfréd sjednocuje Británii a končí tak vikingskou expanzi

- a v roce 1066 normanský vévoda Vilém poráží anglosasy v bitvě u Hastings

 

A jak už víme, hry velmi dobře odrážejí dobu, ve které vznikají a vše co se kolem děje. Některé se tak budou soustřeďovat více na bojový aspekt, jiné se budou věnovat intrikám na královských dvorech a další zase duchovnímu zasvěcení a hlubšímu vhledu do podstaty světa a zásvětí.

 

 cernunn
Cernunn – keltský rohatý bůh lesa, života a smrti

 

V případě keltů máme dochované hry dvojího typu – za prvé menší taflové hry (oblast Irska a Britských ostrovů). Protože taflovým hrám jsme se již věnovali v předchozím článku o vikingských hrách, jen stručné připomenutí: tyto hry mají společný herní princip – skupina nájezdníků (drakkary s posádkou, menší přepadové družiny atp.) má kvalitní dvojnásobnou přesilu a při své výpravě/nájezdu obklíčí ze všech čtyř stran krále (velitele pevnosti, earla…) s jeho věrnými obránci. Úkol je jasný - pro nájezdníky je cílem krále lapit/zajmout a pro královské je cílem z obklíčení/léčky uprchnout.

 

A dále hry staršího typu jako Mlýn (či Tres linaetae), známý Ovčinec (Halma) a samozřejmě kostky. Těmto hrám se budeme věnovat v závěrečném článku naší miniserie s názvem „Nejstarší hry“, ale jejich přítomnost u keltů je důležitá s ohledem na rekonstrukci dalších her. A že tuto pomoc budeme potřebovat, na to vemte jed..

 

 pagania-ballindery1
Hrací deska z Ballinderry


Menší taflové hry (resp. hrací desky) o velikosti 7x7 polí jsou typické právě pro zbytky keltských (a piktských!) kmenů na Britských ostrovech a Irsku a časově spadají do cca 5. stol.n.l. Jeden z mála archeologických nálezů, o který se můžeme opřít, je nález hrací desky z Ballindery (severní Irsko) s vyznačenými rohovými poli a proplétaným keltským zdobením - tato deska je však datovaná do 10. stol.n.l., což je období vikingského vlivu. A pak je tu hrací deska ze skotského kláštera v hrabství Aberdeenshire, která spadá do celkem širokého časového období cca 5.-9. stol.n.l.

 

pagania-Aberdeenshire

Hrací deska z Aberdeenshire

 

Aby byla situace ještě výživnější, naprosto se nedá určit, zda tyto desky byly určeny pro varianty taflu nebo byly svébytnými keltskými nebo piktskými hrami, lze pouze odhadovat. Vzhledem k téměř totální absenci podkladů - kvalitu a přínos písemných zmínek prozkoumáme u jednotlivých her zvlášť - se jedná o hry z velké části rekonstruované. O tom, jak se rekonstruují hry viz předchozí článek „Vikingské deskové hry“ - takže pokud jste jej nečetli, hrdě na něj!

 

--

 

Jakmile máte přečteno můžeme dál. Čeká nás irský Fidchell, druidský Fidchell, skotská Ard-ri, irsko-welšský Brandubh a welšská nevyslovitelná věc Gwyddbwyll.

 

--

 

Z písemných podkladů nalézáme zmínky o hře Fidchell v Ulsterském mytologickém cyklu - konkrétně Tochmarc Étaíne aneb „Námluvy Étaín“, kde se dozvíme, že hru vymyslel bůh Lugh a jeho syn Cú Chulainn byl jejím výborným hráčem. Nalezený exemplář tohoto manuskriptu pochází z 11-12. stol.n.l., písemný přepis odpovídá 8-9.stol.n.l. a cyklus samotný pojednává o době cca 1-3. stol.n.l. V pozdějších sbírkách o starých irských hrách („Early Irish board games“ z r. 1945) je poznámka, že hráči mají k dispozici shodný počet hracích kamenů. Je také možné, že se jedná u jiný název nebo specifickou irskou variantu římské hry Ludus Latrunculi (římským hrám se budeme věnovat ve třetím pokračování naší miniserie).

 

 pagania-fidchell
irský Fidchell 7x7

 

Díky této nejednoznačnosti a obecně nedostatku dalších nálezů, lze hru rekonstruovat dvěma způsoby. První je taflová varianta (= irský Fidchell) – únik krále z obklíčení k okraji hrací desky s tím, že král se sice může účastnit zabíjení nepřátel také, ale jeho trůn představuje i jeho slabinu. Výsledkem je rychlá stručná a jasná přepadová řežba.

 

pagania-druidic-fidchell

Druidský Fidchell

 

Druhá varianta vychází ze zmíněného vyrovnaného stavu sil a přirovnání hry k dámě či keltským šachům. Tato rekonstrukce vedla k vytvoření druidského Fidchellu, kde byly použity i herní principy z Mlýnu a Dámy. V této variantě se snažíme spojit střed světa s jeho okrajem (= dojít tak k finálnímu pochopení řádu světa a uplatnit svou vůli navzdory chaosu, který jej zdánlivě halí). Hrací deska již není taflová „šachovnice“, ale představuje kruhově uspořádaný kalendářní, numerologický a symbolický systém. Ten v sobě zahrnuje zimní a letní slunovraty, jarní a podzimní rovnodennosti, čtyři hlavní keltské svátky (Samain, Lughnasad, Beltain, Imbolc), posvátnou trojnásobnou „trojici“ (3x3x3 = 27), lunární cyklus a bájný prastrom – střed světa (axis mundi), analogii k severskému Yggdrasilu.

Pokud chcete naprosto skvostnou a komplexní hru, která má kvalitní pravidla a je v ní „něco víc“, chcete zkusit právě tohle. Je tu všechno – od likvidace soupeře, přes strategii a taktiku, místo pro překvapení a zvraty i souboj mysli a prosazení vlastního záměru a pevné vůle.

 

 pagania-ard-ri
Ard-ri 7x7

 

Ke skotské hře Ard-ri neboli „vysoký/vznešený král“ máme k dispozici fakticky pouze zmínku, která udává počet hracích kamenů obou hráčů a můžeme vycházet z nálezu hrací desky ve skotském Aberdeenshire. Vzhledem k oblasti (střet skotů ze západu, piktů z východu a přicházejících vikingů) dává větší smysl rekonstrukce ve smyslu taflové varianty. Odlišení od ostatních taflových her je v této verzi následující: král příliš cenný a nemůže se účastnit zajímání a jeho cílem je uniknout co nejrychleji s pomocí svých věrných k okraji hrací desky. Tak trochu jako bodyguardi chrání svého pána při úniku z nebezpečné oblasti. Útočníci se naopak snaží krále na jeho úniku obklíčit a zajmout..ostatně jako vždy :) Solidní přepadová jednohubka.

 

 pagania-brandubh
Brandubh 7x7

 

Hra Brandubh, v překladu „černé vrány“ či „černí havrani“ případně „černí krkavci“, pochází z Irska a Walesu a lze ji datovat do cca 10.-12. stol. Ve sbírce o starých irských hrách („Early Irish board games“ z r. 1945) je uvedeno, že ve hře stojí proti sobě osm útočníků a pět obránců (= 4 + 1 velitel/král). Král se v této hře nazývá „branán“ neboli náčelník. Středové pole se zde nazývá „tara“ a smí na něm stát pouze král. Kopec zvaný Tara skutečně historicky sloužil jako místo oficiální korunovace irských králů.

 

tara

hill of Tara – místo korunovace irských králů

 

Při rekonstrukci hry Brandubh byly použity také principy her dáma a šachy .. a hra samotná představuje dynastický konflikt. Král a jeho čtyři synové/princové (dědicové) proti vzbouřeným baronům/vévodům. Cílem je potlačit vzpouru a eliminovat všechny vzbouřence zatímco pro barony je cílem vybít královskou linii = pobít všechny následníky trůnu a tak ukončit vládu krále. Pohyb hracích kamenů je možný o jedno pole všemi směry s tím, že na označených polích je možné doskočit i dále. Pouze král je pomalejší - vždy se pohybuje jen a pouze na sousedící pole, ale to je vyváženo jeho silou – je totiž nesmrtelný. Rohová pole je pak možné použít jako dočasná útočiště, což se hodí zejména princům, na které baroni pořádají nekompromisní lovecké výpravy. Zajímání kamenů funguje stejně jako v šachu, tedy zabráním místa.

 

 pagania-gwyddbwyll
Gwyddbwyll 7x7

 

Welšská hra Gwyddbwyll je připomenuta v raně středověké literatuře – ve welšském cyklu pověstí Mabinogi. Podobně jako v případě hry Fidchell je zmíněna také v Ulsterském mytologickém cyklu. Pár kusých poznámek lze nalézt také v Artušovských legendách, které vypráví o Británii v cca 5-6.stol. Název hry znamená „dřevěná moudrost“. Rekonstruovaná varianta v sobě spojuje principy taflu a brandubhu = zajímání kamenů probíhá klasickým „sendvičem“ z taflu, pohyb však vychází z Brandubhu (a přeneseně i z her dámového typu). Ač nenápadná, skýtá fantastické možnosti taktizování na malém prostoru.

 

--

 

Brandubh a Gwyddbwyll představují hry jednak samozřejmě násilné, ale také taktické až intrikářské. Vždyť odstraněním královské linie, jinými slovy vybití všech právoplatných dědiců s nárokem na královský trůn, vzniká místo pro novou a čerstvou krev. Pokud Vám to připomíná tu legraci, kdy Přemyslovci vymlátili Vršovce (kníže Svatopluk r. 1108), aby se v klidu zmocnili práv na český trůn, bez toho, aby jim do toho někdo mluvil (natožpak si něco nárokoval), jste na správné stopě. Taková byla prostě doba. Tak se to dělalo. A bylo to celkem funkční řešení podobných situací.

 

 

autor: Jiří Svoboda

 

p.s. možná si po přečtení tohoto článku říkáte, co sakra mají společného hry, které se dochovaly z okrajových oblastí nějakých dožívajících zbytků keltů (tedy v nejlepším případě z 5. stol.n.l) s těmi pravověrnými historickými kelty, kteří vládli Evropě nějakých 1000 let předtím? Odpověď je jednoduchá - Nic lepšího prostě nemáme.

Můžete protestovat nebo s tím polemizovat (což k ničemu nebude) nebo to přijmout a bez předsudků si zahrát (rozhodně lepší volba) :)

 

p.p.s. .. a jestli za každou cenu trváte na hrách spadajících přímo do doby historických keltů, počkejte si na čtvrtý (a poslední) článek naší miniserie ;)

 

 

Přečti si naše další články:

 

"Historické hry a zábava"

"Vikingské deskové hry"

 

 

Zpět do obchodu