1. Hry starého severu
Tento článek představuje první z miniserie čtyř tematických článků pro Českou pohanskou společnost (ČPS):
Úvodem chci poznamenat, že hry neberou ohled na hranice států nebo říší ani na omezení letopočtů. Dobré hry cestují, někdy se mírně změní, ale hrají se dál. Ty nejlepší jsou s námi minimálně od doby bronzové a rozšířeny jsou po celém světě.
Runsten Ockelbo
Naše putování začíná dobou vikingskou cca 8.-11. stol n.l. Jako všude na světě i u vikingů hry odráží skutečný život. Typické pro tuto dobu jsou hry taflového typu. O taflových hrách nalézáme hojné zmínky v severských ságách, vyobrazení na runových kamenech (runový kámen ze švédského Ockelbo s hrací deskou se zvýrazněnými rohy a středovým polem) i záznamy v kronikách a manuskriptech. Nalézáme hrací kameny, a to jak prosté dřevěné, kamenné, kostěné či z paroží tak luxusní skleněné a jantarové, a také části hracích desek – např. hrací deska 7x7 se zvýrazněnými rohy a středovým polem z Ballinderry (severní Irsko) a nálezy taflových desek z Gokstadu (jižní Norsko) a Vimose (bažina na dánském ostrově Funen). Ale až díky zápiskům Carla von Linné, který roku 1732 zapsal při svých cestách v Lapplandu (oblast severního Švédska a Finska) pravidla jedné varianty taflu zvanou Tablut, se podařilo pravidla pro tuto skupinu her zrekonstruovat do hratelné podoby.
hrací deska z Gokstadu
2. Hry vikingských časů
Taflové hry mají společný herní princip – skupina nájezdníků (drakkary s posádkou, menší přepadové družiny atp.) má kvalitní dvojnásobnou přesilu a při své výpravě/nájezdu obklíčí ze všech čtyř stran krále (velitele pevnosti, jarla…) s jeho věrnými obránci. Úkol je jasný - pro nájezdníky je cílem krále lapit/zajmout a pro královské je cílem z obklíčení/léčky uprchnout.
hrací deska z Vimose
Hrací kameny jsou zde dvojího typu, a to král a standardní bojovníci (nájezdníci a obránci). Oproti šachu je situace maximálně jasná a přehledná. Toto uspořádání také odráží stav raně středověké společnosti, kde král je jen o něco lepší (silnější, odvážnější, chytřejší) než „obyčejný“ bojovník. V zásadě jsou si všichni rovni.
Pohyb je jednoduchý: nahoru, dolů, vlevo, vpravo o libovolný počet polí (jako věž v šachu). Nepřeskakuje se. Zabíjení probíhá tzv. „sendvičem“, kdy dva bojovníci obklopí nepřátelský kámen ze dvou protilehlých stran (nikoli šikmo). I při zabíjení se uplatňuje princip rovnosti – kdy bojovníci jsou stejně silní a k zabití jednoho jsou tak potřeba dva.
hrací deska z Ballinderry
Jednotlivé varianty taflových her se liší drobnostmi, které dokáží výrazně změnit herní dynamiku: např. cílem pro krále je utéct k jakémukoli okraji hrací desky anebo do jakéhokoli ze čtyř rohů. Na zajmutí krále je potřeba jej obklopit ze všech 4 stran nebo jen ze 2 protilehlých stran jako normálního bojovníka.
Další možnosti nabízí užití speciálních polí, což jsou obvykle středové pole a rohová pole. V některých variantách je možné tato pole využívat (oběma stranami) k zabití nepřítele. V tom případě používáme pole jako svého bojovníka k provedení „sendviče“ tzn. pokud je nepřátelský bojovník na poli, které sousedí se speciálním polem, tak přiskočím a tak jej sevřu do sendviče mezi sebe a speciální pole. Jindy tato pole omezují pohyb bojovníků – např. přes středové nelze přeskočit nebo na něm smí stát pouze král atd.
Tyto hry se hrály na hracích deskách od 7x7 po 19x19 polí. Menším herním variantám – 7x7 se budeme věnovat v pokračování o keltských hrách, protože spadají svým původem do 5. století a nalézáme je především na Britských ostrovech a v Irsku - poslední výspě keltských kmenů.
Hneftafl 11x11
Teď se podíváme na nejznámější variantu zvanou Hneftafl (též zvaný Tafl, Hnefatafal atp.) a Tawl-Bwrd, pak na Tablut a hned poté na největší výzvu zvanou Alea Evangelii.
2.1. Hra Hneftafl / Hnefatafl / Hnefatafal / Tawl-bwrd - klasický a nejznámější tafl
Hneftafl se hraje na hrací desce 11x11 polí. Cílem pro krále je uniknout do kteréhokoli rohu, nájezdníci musí krále obklíčit ze všech 4 stran. Rohová a středové pole lze využít k zabíjení.
Welšská varianta Tawl-bwrd se hraje na stejně velké hrací desce. Pravidla jsou shodná s Hneftaflem, ale každý druhý (nebo po dohodě třetí, čtvrtý..) tah hodíme hrací kostkou a náš tah bude určovat ona. Kostka symbolizuje vliv osudu a náhody v bitvě. Tato hra vymizela z běžného hraní koncem 16. století (Robert ap Ifan, ms. 158).
Tablut 9x9
2.2. Hra Tablut - která odhalila tajemství taflových her
Tablut se hraje na desce 9x9 polí a představuje obranu švédského krále proti divokým Růsům. Cíl pro krále je snazší – stačí uniknout k okraji hrací desky. Speciální pole je pouze to středové. Mezi kmeny Saami (švédští a finští Laponci) se tato hra hrála až do 18. století.
Alea Evangelii 19x19
2.3. Hra Alea Evangelii - největší ze všech
Alea Evangelii, aneb největší ze všech. Hraje se na desce 19x19 linií. Čerstvě christianizovaná Británie se snaží jí dát odpovídající význam a tak ji nazývá „Hra Evangelií“. Hra pochází z anglosaských kořenů z konce vikingské éry - z 10. a 11.století, ze dvora anglického krále Aethestana (924-939 n.l.). Pro krále ji stvořili dva učenci - neznámý frank a irčan Israel z Trieru. Pravidla jsou shodná s Hneftaflem. Lze hrát i variantu, ve které jsou 4 nejbližší královi bojovníci tzv. „hersirové“ a není je možné zabít, pouze znehybnit. Hra se dochovala v náčrtku z 12. století (Corpus Christi College, ms. 122).
--
Kromě taflových her se hrají hry na principu dámy jako Halatafl, dále Mlýn (či Tres linaetae) a známý Ovčinec (Halma). Mlýnu a Ovčinci se budeme věnovat v závěrečném článku naší miniserie.
Halatafl 7x7
2.4. Halatafl - boj ve štítové hradbě
Halatafl má představovat vikingskou bitvu v její nejtvrdší podobě – boj ve štítové hradbě „Skjaldborg“. Je životně nutné prolomit soupeřovu linii bojovníků a tím zvítězit. Pohybujeme se pouze vpřed anebo do stran (opět podobné jaké u variant taflu). Zabíjíme přeskočením. Vícenásobné přeskakování včetně změny směru je možné (jako v boji = čím víc mrtvých, tím lépe). Pohyb dozadu je zbabělost a trestá se smrtí, pokud ovšem směrem dozadu přeskočíme soupeřův kámen je to OK – dobré zabití. Soupeřovu linii prolomíme tím, že se dostaneme svým bojovníkem do jakéhokoli rohu soupeře.
--
Mezi vikingy byly doma i hry na principu „člověče nezlob se“ a touto hrou je Valhalla..
Valhalla
2.5. Hra Valhalla - cesta vstříc smrti
Valhalla, má představovat cestu bojovníka do zásvětí - Valhally a překonávání překážek i nepřízně osudu. Originál byl prý vykopán německým archeologem, který si udělal kopii a naučil ji hrát své děti a vnoučata. Původní hra pak byla zničena při požáru v Berlíně. Díky dětem však hra přetrvala. Hra má společné herní principy s egyptskou hrou Senet.
Na počátku má každý hráč 6 lodí, které musí dopravit přes celou hrací deskou, který symbolizuje moře a světový oceán, do cíle = Valhally. Cestu určuje runová! hrací kostka a hráči se musí utkat nepřízní osudu v podobě skrytých skalisek a mohou využít chráněná pole i opravné doky. Vůči sobě mohou hráči také stavět blokády z vlastních lodí a vůbec si všelijak navzájem zpestřovat existenci.
Je možná také varianta hry pro 4-6 hráčů s tím, že je počet lodí pro každého hráče redukován na 2-3 lodě. Hra pak trvá déle, ale zábava je výrazně větší.. :)
--
A protože ani severu se nevyhnuly čistě hazardní hry, i zde nalezneme jednoho z předchůdců Vrhcábů, tedy her, kde úspěch závisí na hodu několika hracích kostek a tím i na přízni Štěsteny a bohů – což krásně ukazuje hra Kvatrutafl.
Kvatrutafl
2.6. Hra Kvatrutafl - i vikingové mají v oblibě hazard
Hra má 24 polí, a cílem je pomocí hodů 3 kostek dopravit všechny své kameny až do cíle. Hra je kombinací štěstí a strategického rozvržení hodů kostek – lze například cíleně obsazovat hrací pole tak, že je pro soupeře nemožné na ně vstoupit. Tato hra má kořeny v Byzanci v 5. století, kde ji hráli pod názvem Tabula a odkud se díky přítomnosti Varjagů (švédští vikingové ve službách Byzantských vládců) od cca 8. stol. rozšířila i do Skandinávie.
--
Kromě těchto her, které vyžadovaly hrací desku, pravidla a často speciální hrací kameny byly jedněmi z nejčastějších her i hry v kostky s různými podobami, kterým se budeme věnovat v závěrečném článku naší miniserie..
--
Od 11. století spolu s upevněním křesťanství přichází nové a módní šachy (zvané ve Skandinávii Skaktafl) a staré hry pomalu upadají do zapomnění. Nebo jen čekají..
Všechny tyto hry lze brát buď jako produkt doby, který odráží svět a podmínky okolo (přepadové taflové hry), nebo je možné je vnímat i v dalších hlubších významech, kdy se snažíme předvídat tahy soupeře (Kvatrutafl), odhadnout jeho úmysly (Halatafl) či jako ezoterickou pouť po smrti, kdy překonáváme bohy dané zkoušky a strázně (Valhalla).. každopádně vždycky jde minimálně o parádní zábavu s přáteli :)
autor: Mgr. Jiří Svoboda
e-mail: pagania@email.cz
p.s. s několika výjimkami se vždy jedná o více či méně rekonstruované hry. Jen málokdy se podaří zaznamenat přesná pravidla, jako se to stalo v případě Tablutu. Hry se rekonstruují na základě dochovaných nálezů, zbytků pravidel (která mohou vypadat třeba jen takto: „nájezdníci mají dvojnásobnou přesilu“) či nákresů (třeba zakreslení nešťastného hodu byzantského vládce Zenona u Kvatrutaflu/Tabuly) a podobností s dochovanými a známými hrami. Výsledek je pak nutno ověřit v reálné praxi = prostě si hry zahrát :)
Pokud dojdete k názoru, že Vám nějaká historická hra nesedne nebo se dá hrát líp, nebojte se a zkuste to jinak .. podle sebe ;)
Přečti si naše další články:
jestli Vás zajímá přežití, trénink a příprava:
www.GARM.group - výukové kurzy, tréninkové semináře a přednášky
článek "Bolest, vyčerpání, fyzický trenink, touha po nepohodlí"
článek "Přijde Vám léto extrémně horké? Udělejte si ho ještě horší.."